Hrozně jsme se se ženou pohádali kvůli dovolené. Já chtěl jet do
Paříže; ona chtěla jet se mnou.
V jakékoli hádce má žena poslední slovo. Cokoli, co manžel pronese po
tomto posledním slovu, je začátek nové hádky.
„Miláčku, co máš na mě nejradši? Moje svůdné tělo nebo kouzelnou tvář?“
„Tvůj smysl pro humor.“
Telegram manželovi: „Manželka zemřela. Pohřeb nebo kremace?“
Manžel: „Nic
neriskovat. Spálit, pak pohřbít popel.“
Jistému pánovi ukradli kreditní kartu. On to ale nikdy nenahlásil - tajemný
zloděj totiž utrácel výrazně méně než pánova manželka.
Netvrdím, že moje žena vaří mizerně...
Ale už u nás bylo pár obchodníku
se zbraněmi ze Středního Východu a nabídlo nám za některé
její recepty slušnou sumičku.
Co mají společného manželky se slaninou?
Obojí vypadá, voní a chutná
fantasticky; obojí vás pomalu přivádí do hrobu.
Muži ostatním lidem dokonale rozumí.
Za předpokladu, že jsou ti ostatní
lidé také muži.
Pravý muž svou ženu vždy doprovodí na nádraží, když mu musí někam odjet.
Jak jinak by se přesvědčil, že je skutečně pryč?
Proč muži tak často umírají dřív, než jejich ženy?
Protože chtějí.
Muž: „Poslyš, co bys dělala, kdybych zničehonic vyhrál v loterii?“
Žena:
„Kdybych měla být upřímná, vzala bych svou půlku a odešla bych od tebe.“
Muž: „Výtečně. Včera jsem vyhrál dvě stovky. Tady máš stovku a kufr je na
skříni.“
Muž se ženou se vydají na diskotéku. Na parketu to roztáčí úžasný tanečník -
moonwalk, break dance, točí se na hlavě - prostě fantazie. Žena se otočí na
svého manžela a povzdechne si: „Vidíš ho? Před 20 lety mě požádal o ruku a
já řekla ne.“
„No,“ pronese suše její muž, „vypadá to, že pořád
ještě slaví.“
Další díl
Vtipů o mužích a ženách
Část 1 |
Část 2 |
Část 3 |
Část 4 |
Část 5
